Na co se vždy ptám

Při otevření tohoto blogu jsem dlouho řešila otázku, jak vůbec mám tuto stránku koncipovat. Má to být záležitost čistě profesně zaměřená či má odrážet i mé osobní názory a pocity, s nimiž nahlížím na každodenní situace. Probírala jsem to se spoustou lidí kolem a kolem, a byť jsem se původně domnívala, že sem budu dávat pouze profesní příspěvky, tak jsem se brzy přesvědčila, že to není možné. Není to možné proto, že se při své práci a při všem co dělám nedokážu oprostit od svých emocí. Cílem tohoto self marketingového projektu není mne ukázat jako chladného workoholika oproštěného o emoce.

Odkrývám se zde jako člověk, který  je plný  pocitů a emocí. Jako ta, která ví  co je radost a smutek, ví co je pocit štěstí a hlavně co je deprese. Tenhle příspěvek píši právě proto, že to vím. Vím a znám pocity, kdy se člověk cítí jako ten poslední na světě, kdy řeší, že nechce dál žít, kdy přemýšlí, zda ho denní dvojitá dávka antidepresiv dokáže posunout dál a umožní mu přežít další den. Vím to a nestydím se za to. Píši to proto, že vím, že deprese  je nemoc. Protože vím, že se mému poměrně brilantnímu mozku nedostává hormonu zvaného serotonin. Píši to proto,  že jsem svým okolím považována za vždy veselou, energickou a v pohodě. Proto, že kolikrát v momentě,  kdy se směji a kdy rozdávám  svoji energii ostatním tak že v ten samý moment je mi hrozně těžko.

Píši to proto, že vím, jak je v dnešní době těžké  se k této nemoci přiznat. Je to těžké proto, že člověk tento stav může brát jako osobní selhání a stejně tak se bojí nepochopení okolí, které by ho mohlo považovat za slabého. Udivuje mne, že se i v dnešní době  najdou lidé, kteří si myslí, že deprese neexistuje, že je to zprofanovaný pojem popř. že je to blbost.

Píši to proto, že kromě svého boje s touto nemocí znám a rozumím stavům  těch, kteří  touto nemocí trpí. Vím, že tito lidé navenek nemocní nevypadají, naopak  se velmi často chovají extrovertně , jsou zábavní a dodávají energii svému okolí . Mám to štěstí (byť to zní absurdně) a vlastní zkušenost,  že vím, jak hrozné stavy se za tímto chováním mohou skrývat.

A proto se velmi často všech svých přátel a lidí, kteří působí bezstarostně ptám, co se skrývá za jejich úsměvem.