Restart

Píp. SMS od Boženky: “Ahoj, potrebuji Milanovu a Tani fotku, popisek proc jsou s nami. No a pak samozrejme to samy od tebe.”

“Jasne, vim o tom.”

Sedám ke kompu a píšu oběma zmiňovaným, co že to od nich potřebuji. Otvírám Google doc a sleduji aktuální vývoj projektu, přepisuji to-do-list, prudím Ondřeje, kde jsou ty rozhovory, posílám a telefonuji do firem s žádostí o informace a pomoc. Poměrně široký seznam aktivit, něco zde chybí. Já. Úmyslně jsem se vytěsnila. Fotky jsou hotové, pouze čekám, až mi je fotograf dodá, ale co mám sakra o sobě psát? 5 vět, ne víc. Krátké a přesto je nemůžu nalézt. Lítám po netu, procházím své stránky v domnění, že zde najdu inspiraci. Překvapuje mne, s jakou lehkostí jsem psala a kolik jsem toho byla schopna uveřejňovat. Vždyť se toho v mém životě tolik změnilo. Kromě bydlení a psa všechno. Prostě restart. S restartem a novým rokem i nové přesvědčení. Vypublikuji alespoň jeden příspěvek týdně. Doufám.

Je to jen číslo

“Hele tobě je fakt tolik?”. “Jo jasně, proč?” …takhle podobně vypadala jedna ze seznamovacích konverzací. S trochou zvědavosti a nervozity jsem očekávala další. Ale proč sakra?

Ještě donedávna jsem s kamarádkami řešila, jestli bych chtěla být mladší či se nějakým malým zázrakem vrátit do minulosti a některé okamžiky prožít znova. Ne, nechtěla. Proč taky. Konečně se na svět umím podívat realistickým pohledem, konečně nemám přehnaná očekávání a konečně mám pocit, že vím, kdo jsem.  S nadhledem se dívám na smělé plány mladších a směji se přehnaným ambicím těch, kteří věří, že jejich absence způsobí konec světa či minimálně krach firmy, pro níž pracují. Jak jsem ráda, že jsem dospěla. Bavím se a provokuji. Nevyřčené otázky či zvídavé pohledy svých kolegů týkající se toho, kdy se konečně usadím a pořídím rodinu s klidem ignoruji. Ve chvíli, kdy jsem vysvětlovala své matce, že si adoptuji černouška z Konga jsem se dočkala odpovědi “neblbni, vždyť máš ještě čas na vlastní”. Nevěřila jsem svým uším. Ta máma, která mne v mých 23 letech chtěla vdávat a tvrdila, že mám největší čas si pořídit rodinu? Co ji vede k tak zásadní změně uvažování. Rezignace, zoufalství či realistický vhled do současného světa, v němž  single život začíná hrát svou roli?  Nevím a je mi to jedno.

S kamarádem se bavíme tím, že když je možné změnit si na matrice jméno, mělo by být možné změnit i datum narození a vyměnit občanku. Proč? Vždyť ten pravý věk je o něčem úplně jiném a já vím, že to co mi stojí v občance jako datum narození je pouhopouhé číslo.

PS: nedá mi to, abych nezavzpomínala na hlášku “nezlob, nebo řeknu mamince, kolik ti je”. V moment, kdy to bylo vysloveno mi to vtipné nepřišlo. Asi jsem zlobila mnohem víc, tak jsme šli každý svým směrem. Té “mamince” jsem skutečný věk sdělila až já a mile mne překvapilo, jak tyhle věci neřešila. Naopak, její slova: “vždyť je úplně jedno, jestli je mezi vámi rozdíl deseti nebo kolika let” mne utvrdila v tom, že normální a osvícení lidé mezi námi stále žijí a já jen doufám, že jich je víc.

Listo

Hledám dobrovolníky, kteří by občas pohlídali pejska. Je krásný, přítulný, veselý a dravý.

Polsko

Konečně trochu cestování. V pondělí 24. 5. odlet do Varšavy na konferenci o internetu ve střední a východní Evropě. Trochu netradiční prezentaci jsem dodělala kolem dnešního poledne a teď  už jen doufám, že mi ji flashaři pěkně naanimují. Tak držte palce, ať to vše dobře dopadne – samozřejmě včetně mého vystoupení…

Zoozoos

Strávit celý den na konferenci 2010 Marketing Management nebyl špatný nápad. Kromě známých tváří se člověk dozví i něco nového a inspirativního. 

Nejlepší ze všeho byla prezentace Zoozoos Kavity Nair z Vodafone India. Kromě výborného a vtipného kreativního ztvárnění mne zaujal její názor na schvalovací procesy. Na dotaz, jak dlouho a kolik lidí u nich ve společnosti tento koncept schvalovalo velmi upřímně odpověděla: “Naštěstí nikdo. Byla jsem jediným decision-makerem a nemusela jsem  to schvalovat s nikým dalším. Pokud by do toho schvalovacího procesu měl vstupovat ještě někdo další, tak bychom tu kampaň buď nespustili nebo by nebyla tak úspěšná”.

Co k tomu dodat? Má pravdu. A úspěch.  Z jakého jiného důvodu by tu kampaň přebírali pro Nový Zéland, Albánii a uvažovali o použití v Evropě…

A znovu mobilní marketing

Jojo, opakování je matka moudrosti. Pokud jste si nechali ujít lednový seminář k mobilnímu marketingu a neměli čas se přijet podívat do Brna na digitál, tak se třeba potkáme příští čtvrtek 11. 5. Jen pozor, tentokrát to školím sama. Tak pokud nepřijdete, alespoň držte z povzdálí palce, ať to udýchám.

A pak že Němci nejsou vtipní

Na Netclub nechodím, většinou mi to časově nevychází. Ve chvíli, kdy byl oznámeno, že hostem toho dnešního bude Roland Mahler, CEO společnosti T-Mobile, jsem neodolala. 

Na výzvu Miloše Čermáka zahájil diskusi vtipem.

“Do you know what are the 3 biggest lies? …1) Honey, I will love you forever…2) the Earth is flat…3) we are from headquarters and we are here to help you…”. Tomu říkám odvaz a docela i smysl pro humor. 

Diskuse byla zajímavá, jen mě zamrzelo, že na mou otázku, v jakých inovacích vidí největší potenciál odpověděl velmi “politicky” korektně. Něco ve stylu, spolupracujeme na tom s ostatními operátory a ten pohled máme téměř stejný.

Naopak mne potěšilo, že se angažuje a na VŠE přednáší obor CSR.  Tomu opravdu fandím.

Geniální Steve

Na univerzitě se se studenty poměrně často zamýšlíme nad značkou Apple. Vede v jejich Top of Mind. Všichni od ní mají nějaký výrobek, ujíždí na Apple aplikacích, vychutnávají si design. Čas od času si ti mladí američané povzdychnou. “O-ou -crazy Jobs”. Nikdy jsem to nepochopila a nikdy mi to nebyli schopni vysvětlit. Zřejmě mi chybí americká mentalita.

Za sebe mohu říct jen jediné. Pro mne je Steve Jobs geniální. Hltám jeho knihy,  způsoby prezentace. Je pro mne zdrojem inspirace. Vzhlížím k němu jako ke geniálnímu speakrovi. S jakou vášní prezentuje a dokáže nadchnout publikum. Jak věří tomu, co dělá. Uvažuji o tom, zda touhle prezentací mobilní reklamy nenahradím svoji zítřejší přednášku  v Brně na téma mobilní marketing. Uvidíme.

Asi jsem inteligentní

Poměrně často mne přepadají myšlenky, že jsem hloupá, nezajímavá a nudná. O tom jsem ale už psala v jednom z minulých příspěvků. Toto přesvědčení nemění ani fakt, že přátelé, spolupracovníci, psycholožka a další mne vidí naprosto odlišně. Věřila jsem tomu až do dnešního poledne. Po přečtení tohoto článku zjišťuji, že na sebe opravdu nahlížím jinou optikou, než jak mne vidí moje okolí. Asi jsem fakt inteligentní…