Pár přání – část I.

Již několik dní mám v hlavě dopis letošnímu Ježíškovi, jen nebyl dostatek času a prostoru, abych ho sepsala a vyvěsila. Nicméně tohle mi přijde fakt dobrý, že to pojímám jako předvoj “přacího” seznamu.  Druhou část svých přání vypublikuji zanedlouho…

“Pane Bože,

letos jsi mi vzal mého oblíbeného zpěváka Michaela Jacksona, oblíbeného herce Patricka Swayzeho dokonce i oblíbeného spisovatele Miloslava Švandrlíka…

Už jsem se Ti zmínila, že mám ještě další oblíbence?”……

Jak nezvládnout PR, aneb zase ten aspirin

Téma aspirin jsem již vyzdvihla v jednom z prvních příspěvků a naivně se domnívala, že si to marketing společnosti Bayer vezme k srdci. Nestalo se tak. Předpokládám tedy, že celospolečenská hysterie zvaná chřipka zvýšila povědomí o značce aspirin a jeho prodej (alespon krátkodobě) minimálně na úroveň nabubřelosti marketigového oddělení této firmy. Nenapadá mne totiž jiný důvod, proč podceňovat PR takovým způsobem, jakým nám to Bayer předvádí!

Pánové, proč si to vše tak komplikujete…

Vždyť je tak jednoduché říci pravdu

I přesto, že příspěvek uveřejňuji  o 3 dny později mi i dnes  tato historka připadá stejně vtipná jako v den, kdy se  přihodila. Tento příspěvek je kombinací SMS (přepsaných v reálné formě) a mých úvah:

pátek 23.10.

11:51:40 dop.

Honza: Tak jak to vidis dneska ja muzu az pozdeji spis mezi pul 9 az 9 nebo pak v nedeli k veceru, tak dej vedet

 11:52:19 dop.

Ja: Ok, tak pozdejs

 Cca 4 :00:00 odp

Volám Honzovi, ten mi sděluje, že mu je špatně a leží. Slibuje, že se ozve pokud mu bude líp…

 7:00:00 odp.

Honza se neozývá, já přijímám pozvání od kamaráda Petra na otvíračku nového autosalonu. Jdu s kamarádkou. Mám tendenci Honzovi zavolat a sdělit mu, že je party v tom salónu, kde mi před časem kupoval bundu na skútr. Pak si to rozmyslím – je mu zle, třeba spí, tak ho nebudu budit. Když zavolá, tak mu to řeknu.

 7:42:32 odp.

Honza: Tak se omlouvam ale lezim, je mi zima, posuneme to nekdy v nedeli nebo pristi tyden, snad se z toho vylezim. diky

7:49:32 odp.

Ja: Ok, hod se dohromady

 Cca 8:00:00 odp.

Jsem s kamarádem Petrem, jeho synem Adamem a kamarádkou Sandrou na otevíračce nového autosalonu BMW nazvaného Invelt. Dáváme vínko, korzujeme a bavíme se.

Cca 8:15: 00 odp.

Periferním viděním spatřím „nemocného“ a „promrzlého“ kamaráda Honzu s nějakou slečnou a mám pocit, že se mi to zdá.

Cca 8:30:00 odp.

 Na první pohled Honzík nevypadá, že by mu bylo nějak hodně zle. Postává u stolku, slečna si nabírá jídlo či pití a já společně s kamarády se úmyslně stavím zády k němu, avšak tak, že mne musí spatřit. Říkám to Sandře a ta mi sděluje – „hele, on vypadá celkem vyjukaně“. No tak pokud mu do týhle doby bylo špatně pouze teoreticky, tak je načase, aby se mu zle udělalo. Ideální bude se s ním potkat a ještě mu představit svý kámoše.

 Cca 8:50:00 odp.

Přicháží má velká chvíle. Jdeme na dezert a chtě nechtě musíme projít okolo nich. Stisknu mu paži se slovy „jé, čau Honzo, to je náhoda, co ty tady“. On představí slečnu mumlá cosi jako „no já teď přišel, jsem tu asi 15 minut“. Představuji mu své přátele a bavím se viditelnou nervozitou nejen jeho, ale i slečny. Za chvíli se loučí se slovy „no my už půjdem, je mi špatně…“

 9:15:52 odp.

Honza: Nikdy sem nic takovyho neudelal a nikdy sem se necitil tak trapne, zbytecny se omlouvat, ted uz je to jedno, vypil sem coldrex a lezim, tak si uzij zbytek vecera

 9:51:37 odp.

Ja: Neres. Zivot je hra…blby je, ze tech 15 minut trva treba hodinu

 9:57:55 odp.

Honza: Zivot je mozna hra, ale ja ti nikdy v nicem nelhal a tohle byla blba nahoda a nabidka od kamaráda co dela v inveltu, u nikoho by me to nemrzelo tak jako u tebe, omlouvam se petrovi, me se chtelo strasne na zachod a nemoh sem ani stat, cokoli snim tak jde ven, sned sem cerny uhli tak to snad pomuze. Diky ze si aspon odpovedela

Isobar na českém trhu – Táňo a Tomáši díky:-)

Úterý 13.10. byl velký den. Velký pro agenturu Aegis Media, která se rozhodla rozšířit své působení v  digitální oblasti a  své stávající online oddělení přetavit v nový, na českém trhu zatím ne příliš rozšířený mediálně kreativní a kreativně mediální formát digitální agentury, které dala jméno Isobar. Musím přiznat, že mne tento přístup mile překvapil, a že mu fandím. Jsem však zvědavá, jakým způsobem hodlá tato původně mediální agentura “tvořit čas” a poskytovat komplexní přístup k digitálu a nabízet svým klientům třeba i kreativu.  

Na celé akci se mi líbil i poměrně neotřelý formát, kdy místo pozvání na klasickou “hospodskou” tiskovku přišlo video zvoucí do kina. Nápad namixovat tiskovou konferenci s odbornými přednáškami o internetu, sociálních sítích a mobilním marketingu (kde jsem měla možnost zaexhibovat) mne zaujal. O tom, že to Aegis s Isobarem myslí vážně mne přesvědčila odvaha agentury usadit do jednoho sálu společně novináře s klienty.  Ze školy a korporátní praxe si pamatuji poučky “hlavně Jano nikdy nemíchej novináře s nikým jiným”. A najednou vidím že to jde (Isobare díky, zase jsem se naučila něco nového)…

Na celé akci nebyl nejlepší oběd (jak bývá zvykem), ani dárky, které si účastníci odnášeli, ale skvělé a inspirativní přednášky na téma Google a sociální sítě. Táňo a Tomáši – díky za inspiraci a skvělý zážitek.

Agenturo Isobar, přeji vše nej do tvého startu a držím palec, ať nesklouznete k otřepanému klišé zastavování času, ale ať ho pro své zákazníky opravdu dokážete vytvořit!

Umělé oplodnění jen pro některé…

Vím, že tři dny staré zprávy nejsou nic extra, a i já velmi často používám otřepanou frázi “není nic staršího než včerejší zprávy”. Nicméně zpráva, kterou jsem si přečetla v pátek v práci mne přesvědčila o tom, že se k ní rozhodně musím vrátit. Fakt, že ženě zemře manžel je tragédie. Fakt, že si ten muž předtím, než podstoupí chemoterapii nechá zmrazit sperma pro případ, že by po zákroku byl neplodný,  je osvícenost. To, že po smrti tohoto muže klinika odmítne provést umělé oplodnění této ženě, protože její manžel zemřel je neomalenost, drzost a ve mne vzbuzuje lítost, vztek a možná i agresivitu.

Proč to vlastně píšu? Jen proto, že mi není lhostejný osud svobodných žen, které se pokouší o umělé oplodnění, aniž by měly stálého partnera. Proč mám poslouchat řeči a pláč kamarádek, které se o něco podobného pokouší a jejich lékař jim buď doporučuje kliniku v zahraničí nebo ještě lepší možnost – do ordinace s sebou přivést kamaráda, který ochotně to sperma daruje. Ale sakra, přeci nechci dítě s kamarádem. Přece nebudu obcházet své gay známé a řešit, který z nich mi ochotně daruje sperma. Proč úplně normálně nemohu zajet na kliniku a dítě si pořídit s neznámým dárcem…A další proč? Proč jako svobodná žena mám mnohem komplikovanější způsob dítě adoptovat?

Odpovědi státních institucí ani dalších “osvícených” mě neuspokojují. Proč mám poslouchat, že budu na dítě sama, neuživím ho a navíc mu nebudu schopna poskytnout funknční rodinu. Sakra – proč se dnes vůbec mluví o funkční rodině. Proč svobodná žena s atraktivním měsíčním příjmem, jistotou finančních zdrojů zaparkovaných v nemovitostech  má poslouchat tyto nesmysly? Proč mám poslouchat nesmysly o funkční rodině, když kromě svých dvou kamarádech neznám nikoho, kdo tu funkční rodinu má. Proč se funkční rodinou nazývá ta, kde sice funguje obvyklý stereotyp on, ona a dítě (popř.děti), ale o tom, že manžel ženu podvádí (či naopak), manžel ženu týrá (či naopak) se nahlas nemluví. A proč takováto rodina má být upřednostněna. Proč děti z těchto funkčních rodin mají vyrůstat se stigmatem naivity o tom, jak se tatínek s maminkou mají rádi a potom v životě praktikovat to samé? Díky nechci.

Takže milá Francouzko z novinového článku, přeji Ti hodně síly a věřím, že i přes obrovskou životní tragedii svůj boj vyhraješ. Bon chance:-)

Přání nejlepší kamarádce

Luc,

je mi jasné, že celou situaci bereš s nadhledem sobě vlastním. Navíc sama moc dobře víš,  že se ti po tomto rozhodnutí pořádně uleví. Vzhledem k tomu, že jsi má nejlepší kamarádka,  jsem moc ráda, že se instituci, o níž píšeš (viz níže), nepodařilo změnit tvé postoje a hodnoty:-). Držím palec! A drž se!

J.

*********************************************************************************

Vážení kolegové, milí spolupracovníci, drazí přátelé!

Hlásím, že k poslednímu zářijovému dni končí má mise v České pojišťovně. Po více než dvou letech tak ustáváme s pojišťovnou ve svém intenzívním úsilí se vzájemně měnit .

Děkuju všem, kteří se mnou rádi pracovali, že mě inspirovali svými nápady, dobíjeli energií a pomáhali věřit ve smysl mého snažení. Děkuju i těm, s nimiž se mi společnou řeč nedařilo najít tak snadno… i z těchto setkání si odnáším inspiraci. Velké díky mám pro svůj tým – nešetřili mě a já jsem za to ráda. Jejich brutální upřímnost, neutuchající nadšení a každodenní invence mi budou dost chybět …

Pokud Vás zmohlo dojetí (mě jo!) při představě, že už se nebudeme potkávat na chodbách, nebo zuřivě diskutovat v zasedacích místnostech, uchovejte si číslo mého mobilního telefonu, nebo si napište můj soukromý mail; oba kontakty můžete použít okamžitě, jakmile se Vám zasteskne. Ráda o Vás uslyším. Do konce měsíce tady ještě funguju, takže na sebe můžeme zamávat i osobně.

Všechno dobré!

Lucie

Zákazníci v reklamě? Ano!

customersinads

Na tom, že Vodafone zítra spustí svoji novou reklamu, není nic zvláštního. Divila bych se naopak, kdyby s něčím novým nevyběhl.  Navíc hlasitě chválím a zvučně tleskám tomu,  že se rozhodl některé role obsadit svými zákazníky. Fakt dobrý! Nejenže se snaží držet cool design a nevypouští do éteru miliony reklamnich sdělení, která se navzájem přebíjejí, ale navíc drží krok s trendem v reklamě. Mít za herce své vlastní zákazníky je totiž IN. Ostatně, kdo jiný než telco operátor a jeden z největších reklamních spendrů, by se do něčeho takového měl pustit…

Věřím v mobil!

Do mobilu se pomalu stěhuje všechno, co potřebuju k životu – e-mail, internet, mapy, platební karty. Kalkulačka a diář jsou v něm už dávno. A tak zbývá jen občanka a klíče – ty mobil zatím nenahradí. Ale upřímně – pro občanku bych se domů nevracela:-)

Proč o tom píšu? Trvalo dost dlouho, než si nepostradatelnosti mobilu všimli jak operátoři, tak mediální agentury a inzerenti. To se stalo celkem nedávno a zrodil se mobilní marketing. Ten je sice ještě pořád v plenkách, ale roste doslova před očima – ostatně každé jako batole:-)  Někteří mu zatím příliš nevěří, JÁ ANO! Věřím, že z něj vyroste mimořádně schopnej, dospělej reklamní formát!

Co víc si mohou inzerenti přát než oslovit konkrétního člověka kdykoliv a kdekoliv?! Známe jeho věk, pohlaví, místo bydliště, typ telefonu, měsíční útratu za telefon, mnohdy ještě mnohem víc. A navíc má mobil stále v kapse! Někteří inzerenti si stěžují na cenu, která je ve srovnání s internetovou reklamou o něco vyšší. Ale opět opakuji – na internetu ani zdaleka neoslovíme zákazníka s takovou přesností jako v mobilu. Chcete důkaz? Průměrná míra prokliku (odborně CRT) dosahuje u bannerové reklamy v mobilu klidně i 6% – což je ve srovnání s internetem zhruba desetkrát úspěšnější. Úspěšnost kampaně pochopitelně závisí na produktu, na který reklama upozorňuje, tak i na sdělení, kterým to komunikujem.

A co si o mobilním marketingu myslíte vy? Pište mi do diskuse, pošlete mail anebo twítněte:-)
Jana