Kniha tváří

Značnou část dnešního dne (14. 1. 2010) jsem strávila na konferenci věnované budoucnosti Facebooku, novinkám, které Facebook českému trhu nabídne, trendům v sociálních sítích a několika případovým studiím. Více než samotný obsah konference, která svým pojetím hodně připomínala konferenci k launchi značky Isobar, mne potěšilo setkání se známými a kamarády z oboru.

Případové studie Tomáše Jindříška byly  kvalitní jak obsahem tak i způsobem, jakým byly prezentovány (i když u Tomáše mne to nepřekvapuje a tento příspěvek rozhodně není prvním, kdy na něj pěji ódu).

Případovka piva Gambrinus s napojením na fotbal byla také moc pěkná. Trochu mne rozesmutnil fakt, že Alexandr Kliment, který tento zajímavý case prezentoval, nereagoval se stejnou dávkou šarmu na moji otázku o výši původní investice do této kampaně. Nečekala jsem žádná konkrétní čísla, spíše mne zajímala indexace či jakákoliv jiná indicie o tom, že se daná investice vrátila několikanásobně. Myslím, že by to dané případovce neuškodilo, naopak bych tam viděla i silnější prodejní argument pro nalákání potenciálních inzerentů.

Nejzajímavější částí pro mne byl panel moderovaný Ondřejem Austem – hodnotím to především z pohledu, že byť se konal těsně před obědem, tak dokázal zahnat mé myšlenky na hlad a přitáhnout moji pozornost.

Ztotožnila jsem se s názorem Blakea Chandleeho (VP a commercial director EMEA, Facebook) na dnešní brand manažery: “Pokud si brand manažeři myslí, že jsou to oni, kdo kontrolují svůj brand, tak je nejvyšší čas, aby byli vyměněni. V dnešní době jsou to spotřebitelé, kdo mají moc značku kontrolovat”.

Jistou návaznost na tento názor jsem zavnímala i u Tomáše Búřila a to v odpovědi na Ondřejův dotaz, zda se neobává,  že s rozvojem sociálních sítí dojde k tomu, že reálný obsah bude v budoucnu nahrazen marketingovým obsahem vytvářeným za účelem propagace značek:  “toho se opravdu nebojím, protože lidé nechtějí číst o úspěších.”…Laicky řečeno…stará známá česká závist.

Z konference si odnáším pár nápadů pro propagaci značek, pro které pracuji.  A taky zvědavost, kdy se některá  značka odváží použít v komunikaci se svými zákazníky i případy, které jí v minulosti nefungovaly.

Myslím, že by to mohl být dobrý marketingový tah.

Tematická absence

…“Tak jsem se tesil na tvuj novej clanek a nic…Snad jsme v patek nepropili tvoje spisovatelsky strevo…..8-)”…..takhle zněla esemeska od kamaráda, která mi dnes přišla.

Já jen doufám, že jsem to spisovatelské střevo opravdu nepropila, i když…oněch 6 svařáků v kombinaci s tatarákem udělalo své a upoutalo mne na lůžko na téměř celou sobotu. Alespoň mi to umožnilo dočíst zajímavou knihu Stiega Larssona – Dívka, která si hrála s ohněm (pokračování knihy Muži, kteří nenávidí ženy) a dohnat celotýdenní spánkový deficit.

Pravdou je, že jsem opravdu poměrně dlouhou dobu nic nenapsala. Určitě ne proto, že bych zapomínala či neměla čas. Ale proto, že poslední dobou pociťuji značnou absenci inspirativních témat.

Každopádně doufám, že se mi tento stav podaří rychle zažehnat a budu mít znovu o čem psát.

Silné ženy vs. moderní muži… aneb rok 2009

Rok 2009 nebyl nic moc. Spíš nic, než moc. I přesto jsem však učinila několik gendrových poznatků, které považuji za natolik důležité, vtipné či blbé, že se o ně velmi ráda podělím.

Jedná se o snůšku výroků, myšlenkových pochodů a blábolů, s nimiž jsem se v roce 2009 setkala, a které mi ani dnes (poté co jsem schopna se na události minulého roku podívat  s alespoň částečným odstupem) nedovolí, abych je zde nepublikovala. Jen upozorňuji, že se nejedná pouze o mé názory, ne se všemi souhlasím a ztotožnuji se:

Jsem silná žena, protože

• piji ráno bílé víno
• umím číst a psát
• pracuji a vydělávám peníze
• uklízečku platím ze svého příjmu
• ovládám několik jazyků
• každé ráno si zpestřím několikanásobnou dávkou ádéček (rozuměj antidepresiv)

Moderní muž je (kromě své dokonalosti) přesvědčen o následujícím:

• s jinou rasou spíme jen proto, abychom si dokázali své kolonizační tendence
• homosexualita je nemoc
• deprese stejně jako G bod neexistují
• pokud sex, tak zásadně doma, večer a v ložnici
• vášeň a misionář je to samé

• dodala bych k tomu, že si někdy ke konci 20.století přečetl, že se klitoris nachází na zádech a od té doby ho tam hledá

Asi jsem potřebovala zavzpomínat na školní léta a zopáknout si biologii. Zřejmě proto jsem  sklouzla k tomu, že jsem si pohrála s podřadným druhem rodu dinosaurů. Naštěstí jsem včas zjistila, že se nejednalo o dinosaura, ale prvoka, a díky tomu si i zachránila život (tady bych měla poděkovat nejen blízkým kamarádům, ale i všem ostatním, kteří viděli to, co já ne a pomohli mi znovu prohlédnout). 

Podtrženo a shrnuto – rok 2009 byl rokem krásných ztrát. Díky za něj.