Nuda v Brně? Tentokrát digitál v Brně

Jak růst s digitálním marketingem

Vždyť za to nemůžu

Mám několik obsesí. Projevují se vnitřním neklidem, touhou permanentně vykazovat jakoukoliv činnost, přesvědčením, že jsem nudná, hloupá, a že se v mém životě nic neděje.  Tohle přesvědčení se snažím potlačit následovně:

jednou týdně přednáším na univerzitě,

poměrně často přednáším pro odbornou veřejnost na různá marketingová témata,

dělám oponentury studentům,

s kamarády neustále řeším různé byznysové otázky,

 sleduji trh s nemovitostmi,

chodím do kina, hospody a na nákupy.

Hlavně ty nákupy. Většinu věcí vlastním několikrát. Brýle by stačily jedny, no jenže ty by se nemusely hodit ke každému typu oblečení, tak mám pro jistotu rovnou osmery. Hodinky – jasně, přece nebudu mít jen jedny – co když budou pouze “společenské” a nebudou vystihovat moji sportovní náladu. Tak ke společenským přidáme dvoje sportovnější. Koktejlky? No aspoň patery – co na tom, že jsem některé z nich neměla na sobě – pěkně mi svítí na ramínku v šatně a dobře posloužily kamarádce, která si je půjčila na svatbu.

Do oblíbeného butiku Táni Kovaříkové chodím jednou týdně a vždy u dveří hlásím, že jdu jen na kafe. No jenže ty její hadříky jsou úžasné a děsně mi sluší.

Svetr pro přítele? No tenhle pruhovanej by mu slušel – ale k tomu by byl fajn i zelenej, oražovej, červenej a ještě tenhle na zip.

Psycholožka to nazývá obsesí a radí, abych vždy někomu odevzdala peněženku, když na mne tahle mánie přijde (za šest stovek dobrá rada). No a včera jsem si přečetla, že za to vlastně ani pořádně nemůžu. A to mne uklidnilo. Při včerejší snídani, kdy jsme diskutovali, co dělat se značkou Harley Davidson, mne na chvíli zachvátil pocit, že by se ke mně ta motorka hodila. Proč ne. Vždyť zatím mám pouze skutr. A navíc..nemůžu za to. Prostě se těším na jaro…