A pak že Němci nejsou vtipní

Na Netclub nechodím, většinou mi to časově nevychází. Ve chvíli, kdy byl oznámeno, že hostem toho dnešního bude Roland Mahler, CEO společnosti T-Mobile, jsem neodolala. 

Na výzvu Miloše Čermáka zahájil diskusi vtipem.

“Do you know what are the 3 biggest lies? …1) Honey, I will love you forever…2) the Earth is flat…3) we are from headquarters and we are here to help you…”. Tomu říkám odvaz a docela i smysl pro humor. 

Diskuse byla zajímavá, jen mě zamrzelo, že na mou otázku, v jakých inovacích vidí největší potenciál odpověděl velmi “politicky” korektně. Něco ve stylu, spolupracujeme na tom s ostatními operátory a ten pohled máme téměř stejný.

Naopak mne potěšilo, že se angažuje a na VŠE přednáší obor CSR.  Tomu opravdu fandím.

Geniální Steve

Na univerzitě se se studenty poměrně často zamýšlíme nad značkou Apple. Vede v jejich Top of Mind. Všichni od ní mají nějaký výrobek, ujíždí na Apple aplikacích, vychutnávají si design. Čas od času si ti mladí američané povzdychnou. “O-ou -crazy Jobs”. Nikdy jsem to nepochopila a nikdy mi to nebyli schopni vysvětlit. Zřejmě mi chybí americká mentalita.

Za sebe mohu říct jen jediné. Pro mne je Steve Jobs geniální. Hltám jeho knihy,  způsoby prezentace. Je pro mne zdrojem inspirace. Vzhlížím k němu jako ke geniálnímu speakrovi. S jakou vášní prezentuje a dokáže nadchnout publikum. Jak věří tomu, co dělá. Uvažuji o tom, zda touhle prezentací mobilní reklamy nenahradím svoji zítřejší přednášku  v Brně na téma mobilní marketing. Uvidíme.

Asi jsem inteligentní

Poměrně často mne přepadají myšlenky, že jsem hloupá, nezajímavá a nudná. O tom jsem ale už psala v jednom z minulých příspěvků. Toto přesvědčení nemění ani fakt, že přátelé, spolupracovníci, psycholožka a další mne vidí naprosto odlišně. Věřila jsem tomu až do dnešního poledne. Po přečtení tohoto článku zjišťuji, že na sebe opravdu nahlížím jinou optikou, než jak mne vidí moje okolí. Asi jsem fakt inteligentní…

Žena, s níž bych šla na rande

Se zvědavostí jsem si přečetla článek o dívce, která randí za prachy. Musím přiznat, že obdivuji její odvahu a nápaditost, s níž bojuje se svým osudem. Nevím, jestli bych to samé zvládla já.  Spíš ne. Já, vždy hodně orientovaná na výkon, jdoucí hlava nehlava za svým cílem, nesnášející jakoukoliv prohru a téměř neznající způsob, jak s jakýmkoliv (byť banálním neúspěchem) bojovat. V tuhle chvíli bych jí mohla závidět. Ne situaci, v níž se ocitla, ale odvahu a vervu, s níž se pustila do tohoto boje.  Určitě bych si s ní rozuměla a měla si s ní co říci. Byla by první ženou, kterou bych fakt ráda pozvala na rande.