Je to jen číslo

“Hele tobě je fakt tolik?”. “Jo jasně, proč?” …takhle podobně vypadala jedna ze seznamovacích konverzací. S trochou zvědavosti a nervozity jsem očekávala další. Ale proč sakra?

Ještě donedávna jsem s kamarádkami řešila, jestli bych chtěla být mladší či se nějakým malým zázrakem vrátit do minulosti a některé okamžiky prožít znova. Ne, nechtěla. Proč taky. Konečně se na svět umím podívat realistickým pohledem, konečně nemám přehnaná očekávání a konečně mám pocit, že vím, kdo jsem.  S nadhledem se dívám na smělé plány mladších a směji se přehnaným ambicím těch, kteří věří, že jejich absence způsobí konec světa či minimálně krach firmy, pro níž pracují. Jak jsem ráda, že jsem dospěla. Bavím se a provokuji. Nevyřčené otázky či zvídavé pohledy svých kolegů týkající se toho, kdy se konečně usadím a pořídím rodinu s klidem ignoruji. Ve chvíli, kdy jsem vysvětlovala své matce, že si adoptuji černouška z Konga jsem se dočkala odpovědi “neblbni, vždyť máš ještě čas na vlastní”. Nevěřila jsem svým uším. Ta máma, která mne v mých 23 letech chtěla vdávat a tvrdila, že mám největší čas si pořídit rodinu? Co ji vede k tak zásadní změně uvažování. Rezignace, zoufalství či realistický vhled do současného světa, v němž  single život začíná hrát svou roli?  Nevím a je mi to jedno.

S kamarádem se bavíme tím, že když je možné změnit si na matrice jméno, mělo by být možné změnit i datum narození a vyměnit občanku. Proč? Vždyť ten pravý věk je o něčem úplně jiném a já vím, že to co mi stojí v občance jako datum narození je pouhopouhé číslo.

PS: nedá mi to, abych nezavzpomínala na hlášku “nezlob, nebo řeknu mamince, kolik ti je”. V moment, kdy to bylo vysloveno mi to vtipné nepřišlo. Asi jsem zlobila mnohem víc, tak jsme šli každý svým směrem. Té “mamince” jsem skutečný věk sdělila až já a mile mne překvapilo, jak tyhle věci neřešila. Naopak, její slova: “vždyť je úplně jedno, jestli je mezi vámi rozdíl deseti nebo kolika let” mne utvrdila v tom, že normální a osvícení lidé mezi námi stále žijí a já jen doufám, že jich je víc.