Silné ženy vs. moderní muži… aneb rok 2009

Rok 2009 nebyl nic moc. Spíš nic, než moc. I přesto jsem však učinila několik gendrových poznatků, které považuji za natolik důležité, vtipné či blbé, že se o ně velmi ráda podělím.

Jedná se o snůšku výroků, myšlenkových pochodů a blábolů, s nimiž jsem se v roce 2009 setkala, a které mi ani dnes (poté co jsem schopna se na události minulého roku podívat  s alespoň částečným odstupem) nedovolí, abych je zde nepublikovala. Jen upozorňuji, že se nejedná pouze o mé názory, ne se všemi souhlasím a ztotožnuji se:

Jsem silná žena, protože

• piji ráno bílé víno
• umím číst a psát
• pracuji a vydělávám peníze
• uklízečku platím ze svého příjmu
• ovládám několik jazyků
• každé ráno si zpestřím několikanásobnou dávkou ádéček (rozuměj antidepresiv)

Moderní muž je (kromě své dokonalosti) přesvědčen o následujícím:

• s jinou rasou spíme jen proto, abychom si dokázali své kolonizační tendence
• homosexualita je nemoc
• deprese stejně jako G bod neexistují
• pokud sex, tak zásadně doma, večer a v ložnici
• vášeň a misionář je to samé

• dodala bych k tomu, že si někdy ke konci 20.století přečetl, že se klitoris nachází na zádech a od té doby ho tam hledá

Asi jsem potřebovala zavzpomínat na školní léta a zopáknout si biologii. Zřejmě proto jsem  sklouzla k tomu, že jsem si pohrála s podřadným druhem rodu dinosaurů. Naštěstí jsem včas zjistila, že se nejednalo o dinosaura, ale prvoka, a díky tomu si i zachránila život (tady bych měla poděkovat nejen blízkým kamarádům, ale i všem ostatním, kteří viděli to, co já ne a pomohli mi znovu prohlédnout). 

Podtrženo a shrnuto – rok 2009 byl rokem krásných ztrát. Díky za něj.

Trochu málo…

…o mobilním marketingu

Pro Terezu H.

Často se mne lidi ptají, kde se bere moje vnitřní motivace a ta šílená energie, kterou jen stěží vybíjím. Často se mne ptají, zda vůbec dostávám zpět to, co dávám. Dlouho jsem si myslela, že na tyhle dotazy nemám odpověď. V pátek jsem zjistila, že tu odpověď nemám pouze v té rovině osobní. Přesvědčila mne o tom páteční konference Direkt (zmíněná i v předchozím příspěvku) a dvě prezentace na téma mobilní marketing. První z nich od Michala Horáka z ATS, druhá od Karla Duchka z Wundermanu. Obě prezentace mne potěšily a líbily se mi – díky Karle hlavně Tobě. Ve chvíli, kdy jsi prezentoval, jsem měla pocit, že opravdu tomu mobilnímu marketingu věříš, a že to neprezentuješ jen proto, že jsi “naše” agentura.

Pánové nadchli jste mne a jediné, čeho jsem v dané chvíli litovala bylo to, že na té konferenci se mnou nebyla Tereza.

Tereza – člověk mně blízký, moje podřízená (kterou jsem nikdy jako podřízenou nebrala). Holka, s kterou spolu pracujeme více než pět let. Máma od dvou dětí, která je schopna i v 7 večer sedět v kanceláři, aby dodala to co má. Kámoška, s kterou kromě práce řešíme i vlastní splíny. Ta s kterou jsme pravidelně u vína či kafe řešily, jakým způsobem se postavit k tomu, že prodáváme něco, čemu moc lidi nevěří a k čemu nám nikdo nedal kdovíjakou podporu. Ta, s kterou jsme si pravidelně opakovaly a i nadále opakujeme “kašlem” na politickou korektnost, “kašlem” na klacky pod nohama, jdem dál a prostě uspějem. Ta s kterou jsme si pravidelně ”olizovaly” rány, a téměř denně se motivovaly tím, že to dáme. A najednou  – téměř na konci roku, docela unavená, bilancující úspěchy a nezdary, sedím na konferenci, kde člověk z agentury sám od sebe přesvědčuje ostatní, aby mobilní marketing, který jsme tak tlačily, začali využívat a zahrnuli ho do svých plánů. Po více než roce se nám podařilo to, co jsme si řekly na začátku - prostě že to dáme.

A právě v tom je ta motivace. To jsou ty momenty,  které mi (a věřím Terezo,  že i Tobě) tu energii dodávají.

Téro díky! (nebo “well done” jak by řekl Andrei)

Nokia party – věnováno dvojčatům z Novy

Pánové, byl to brutus. Sice jsem slibovala, že některé zážitky opublikuji na tomto blogu, ale vzhledem k tomu, jak se celý večer vyvíjel, si je radši nechám pro sebe…

Jo a Dane, ten Tvůj suvenýr mám furt schovaný ve svém Moleskinu:-).